O sárí

Sárí je nejstarší stále běžně nošený oděv na světě. A přitom je úplně jednoduchý - je to vlastně jen pruh látky, který se dá zavinout na tělo mnoha způsoby. Oba jeho okraje bývají zdobeny výšivkou nebo tiskem, nejvýraznější zdobení ale bývá na jednom jeho konci. Tomu se říká pallu, pallava nebo headpiece. Jde o dekorativní ukončení sárí, které se může nosit přes rameno anebo přes hlavu jako závoj. Nejčastěji se sárí nosí v Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance. Objevuje se ale také v Singapuru, Mauriciu a kdekoliv, kde je početná hindská komunita - tady také ve Spojeném Království a Spojených Státech. Oproti častým představám mívá běžné sárí pouze 5 - 6 metrů. Výjimku tvoří některé typy jihoindických sárí, které mohou dosahovat až úctyhodných osmi metrů.

Pod sárí se ještě nosí speciální spodnička (gahgri, petticoat), na kterou se sárí upevňuje. Jde o dlouhou bavlněnou sukni, která má v pase provázek. Některá domorodá sárí ale drží pohromadě jen uzlík, někdo zase dává přednost zamotání sárí za provázek.

Ještě důležitějším doplňkem je blůzka, neboli čoli. Kromě některých domorodců nebo hodně starých žen nosí "něco" pod sárí každá Indka. I když původně k zakrytí toho nejdůležitějšího sloužil jen pruh látky, asi od 12. století se díky vlivu islámu začala objevovat poněkud decentnější čoli. Klasické čoli má kratší rukáv a vepředu zapínání na knoflíky nebo na háčky. Je vyrobeno buď přímo z látky na čoli, která bývá součástí dražších sárí (ozdobné okraje se použijí jako dekorace rukávů) anebo z jednoduché bavlny. Čoli se v Indii neprodávají, Indky si je nechávají ušít na míru u svého krejčího, kde si také vyberou z neskutečně pestré palety barevných látek tu, která se bude nejlépe hodit k jejich sárí. S pokrokem doby se samozřejmě objevují i alternativy, takže na různých večírcích, slavnostech nebo ve filmech můžeme vidět čoli těch nejzvláštnějších střihů. Někdy poslouží jako náhrada místo čoli i tílko nebo body. Více o čoli se dočtete zde.

HISTORIE SÁRÍ

První zmínky o sárí pocházejí z doby před 5000 lety, z indického eposu Mahábhárata. Vypráví se zde příběh o princezně Draupadí. Jednou, když se Krišna, který je Bůh samotný, poranil, Draupadí neváhala a utrhla kus svého sárí, aby Krišnovi mohla ránu zavázat. Krišna jí byl velmi vděčný a slíbil jí, že jí jednou dá tolik sárí, kolik bylo v tomto kousku látky vláken. Brzy se Draupadí dostala do velkých nesnází, když se jí Dusašán pokoušel svléknout před hříšným shromážděním. Jaké však bylo jeho překvapení, když sárí svlékal a svlékal - Draupadí zůstávala stále oblečená do nikdy nekončícího pruhu sárí, které jí Krišna dal.

Od té doby se na sárí nic nezměnilo, v Indii se těší velké oblibě dodnes. Jedinou proměnou sárí prošlo během počátku 20. století, kdy Indii okupovali Britové. Tehdy si Indky velice oblíbily dovážené západní syntetické materiály, protože jsou z mnoha pohledů praktičtější. Tyto látky se poté začaly vyrábět i přímo v Indii, proto můžeme vedle tradičních bavlněných nebo hedvábných sárí vidět i sárí viskózová, polyesterová nebo polyamidová.

K období britské nadvlády se také pojí jedna velmi smutná záležitost. Britové se intenzivně snažili zničit indickou kulturu a tradice, aby se Indové stali závislými na jejich dováženém zboží. To došlo tak daleko, že mistrům tkalcům přeráželi a mrzačili prsty, aby nemohli své umění předávat dál. Jak ale můžeme vidět dnes, záměr se nepodařil a Indie je stále zemí, kde se tkají a vyšívají ty nejůžasnější látky, mezi něž patří dozajista i sárí.

Sárí z tradičních materiálů - bavlny a hedvábí - se stále tkají ručně, většinou podomácku a obchodníci je pouze vykupují anebo vlastní malé dílny. Viskózová sárí se už ale vyrábějí průmyslově, alespoň co se materiálu týče. Jejich výzdoba - tisk nebo výšivky - ale stále závisejí na šikovných indických ručkách...

Na rozdíl od pánských oděvů, které již pomalu vytlačil západní styl oblékání, ženy a dívky zahalené v sárí můžete běžně vidět nejen na ulici, ale také v politice, úřadech, jako hlasatelky v televizi a někdy i v hudebních klipech MTV. Není divu, sárí je velmi praktické i pro dnešní dobu. A navíc - každá dívka či žena v něm vypadá doslova jako princezna.

Pokud chcete vědět více o indických oblastech a tamních sárích, podívejte se sem.

DALŠÍ TYPICKÉ INDICKÉ ODĚVY

Mimo sárí můžete v Indii často potkat i pandžábí (šalwar kamíz, šalwar kurtá), které však není v Indii tradiční, bylo převzato z islámských zemí. Do Indie se nejprve dostalo skrze stát Pandžáb (odtud jeho jméno), který leží na pomezí zemí tradičně hinduistických a muslimských. Odtud se pak během 20. století rozšířil do celé Indie, kde ho nosí zejména muslimky a sikhské ženy. Pandžábí ale nosí i hinduistky, zejména ve větších městech. Klasické pandžábí se skládá ze tří částí - velmi široce střižených kalhot, dlouhé haleny áčkového tvaru s rozparky na bocích a šály, která se nosí na mnoho způsobů. Existuje i alternativa zvaná Short top, což je vlastně kratší verze pandžábí, které v tomto případě sahá jen pod zadek. Také kalhoty bývají většinou rovné nebo zvonové. Nyní jsou v Indii také velice populární čuridary - kalhoty tohoto typu pandžábí jsou velice dlouhé, ale velice úzké, takže pevně obepínají lýtka a vytvářejí na nich řasení. Další informace se můžete dočíst zde.

Tradičnějším oděvem je proti tomu komplet dlouhé sukně (zavinovací - lehanga, nebo na provázek - ghagri), čoli a velkého šátku, někdy zvaný polosárí. Tomuto oděvu se ve východní Indii říká lehanga-dhupatta, v západních oblastech ghagra-orni a na jihu zase mundu nebo pavadai-davani. Velké oblibě se těší v Rádžasthánu anebo Gudžaráthu a nesmíme zapomenout ani na pověstné indické svatby, protože většina nevěst se vdává právě v těch nejluxusnějších podobách čoli-šhahrara, jak se polosárí také někdy říká. Úplný článek je zde.

Nejčastější otázky:

- Není sárí spojeno s nějakým konkrétním náboženstvím?

Kupodivu není. Nešitý oděv se tradičně nosil v různých kulturách, tu indickou nevyjímaje. I když sárí jako takové vděčí za svůj vznik hinduismu, nosí ho i zastánkyně ostatních indických náboženství - křesťanky a muslimky v jižní Indii (muslimky si přes ně na veřejnosti berou niquab), zoroastriánky v Gudžaráthu a džainistky po celé Indii. V Nepálu a na Srí Lance nosí sárí i buddhistky. Jediný, kdo sárí skutečně nenosí, jsou sikhské ženy.

- Sluší sárí i Evropankám nebo jen Indkám?

Pokud si prohlédnete několik indických eshopů se sárí, zjistíte, že evropské modelky v nich mají čím dál větší uplatnění. Patrně někoho přestalo bavit hledat Indky s co nejbělostnější pletí (indický ideál krásy) a namotal sárí na indicky vyhlížející Evropanku. A mělo to úspěch - nyní se už západní původ modelek nijak netají a sárí se běžně fotí i na blondýnkách. Což by se samozřejmě nedělo, kdyby v něm nevypadaly skvěle.

- Co když se mě někdo zeptá, proč nosím sárí, když nejsem Indka?

Odpověď je jednoduchá - proč máte na sobě džíny, když nejste kovboj? :-)

- Jak reagují na Evropanku v sárí Indové? Neuráží je to?

Kdepak, spíš naopak. V podstatě jde Indy rozdělit na dvě skupiny:
a) Ind ignorující - Ind okatě dávající najevo, že zde, na západě, se cítí být zápaďanem a cokoliv indické je pod jeho úroveň.
b) Ind nadšený, popřípadě veselý - Ind, který oceňuje, že se nám něco indického líbí. Takový si vás možná bude chtít fotit, bude se vás ptát a případně vás pozve na rande.

- Měla bych něco vědět o Indii, když mám na sobě sárí?

Rozhodně to není žádná povinnost - lidé nosí náušnice z Peru a náramky z Keni bez toho, že by nějak studovali kulturní pozadí těchto výrobků. Je ale možné, že se s nějakými dotazy setkáte - je tedy dobré mít v kapse alespoň pár zákadních informací, zejména co se sárí týče.

- Je pravda, že Indkám do sárí někdo pomáhá, protože je složité si ho uvázat?

To může být pravda pro nějaké slavnostní příležitosti, kdy je vyžadován naprosto dokonalý úvaz, nebo také v případě, že se do sárí obléká Indka, která jinak nosí jen džíny či pandžábí. Pro běžné nošení se samozřejmě Indky do sárí oblékají samy. Ze začátku to chce získat jistý grif (napoprvé si asi sárí dokonale neuvážete), pak už to jde samo.

- Nespadne to ze mě?

Nespadne - jako pojistky mohou posloužit dva zavírací špěndlíky - jeden na skladech na rameni a druhý ve skladech na bříšku. Pak je sárí prostě nerozmotatelné.

- Budu v tom umět chodit?

Pokud jste zvyklá na dlouhé sukně, tak zcela bez problémů. Ten, kdo na ně není zvyklý, bude možná potřebovat trošku tréninku. V podstatě jediné, co je potřeba, je dostat z hlavy přesvědčení - které je nám v dnešní kalhotové době často vštěpováno - že v dlouhé sukni se špatně chodí. Je to úplný nesmysl. Pokud se v sárí necítíte úplně jistá, můžete v něm strávit několik dní doma. Tak se v něm pěkně zabydlíte a za chvíli se v něm budete cítit jako v druhé kůži.

- Lze sárí uvázat i z běžné látky koupené v metráži?

Velmi těžko. Jednak má většina evropské metráže šířku 140 cm, což už je na sárí příliš. Hlavně to jsou ale jiné materiály - látky většinou bývají těžší, trčivější a prostě se nenosí tak dobře. Když ale budete hledat, třeba budete mít štěstí. S finanční úsporou ale nepočítejte - metr sárí v "základní" cenové relaci vyjde lehce přes sto korun.

- Znamenají něco barvy sárí?

Původně ano, dnes si z toho nikdo velkou hlavu nedělá. Jediné, co doposud Indkám dělá trošku problém, je indigově modrá, protože ta tradičně příslušela nejnižším kastám. V původním významu barvy znamenají toto:

Bílá - barva čistoty. Nosí ji jak indické jeptišky, tak vdovy, od kterých se čeká, že budou žít zbožným životem. Není to barva smutku, jak se často traduje - například pohřby, při kterých se používá, jsou považovány za "očistu" zemřelého ohněm a jeho osvobození, nejsou vnímány tak negativně, jako u nás. V některých částech jižní Indie je dokonce bílá svatební barvou.

Žlutá - žluté oděvy se dříve barvily kurkumou, která je všeobecně považována za příznivý symbol. Žlutou nosí nejčastěji ženy po narození dítěte, aby jim přinesla štěstí a zastrašila všehno zlé. Žlutá sárí si často berou jako talisman kdykoliv, když potřebují, aby jim něco klaplo. Žlutá je také barvou jara.

Oranžová - se někdy považuje za stejnou barvu, jako žlutá. Čistě oranžové sárí bez výrazných ozdob je vhodné pro světice a jeptišky.

Červená, vínová, růžová - byla vždy barvou královen a šlechtičen, proto se dodnes odstínu svítivě růžové říká "rani" neboli královna. Červená je samozřejmě typickou svatební barvou a neobejde se bez ní žádná nevěsta.

Zelená - sytě zelená je barvou islámu. A protože sárí nosí hlavně hinduistky, nejčastějším a nejoblíbenějším zeleným odstínem je olivová, které v Indii říkají mehendi, neboli barva přírodní henny. Ta se totiž považuje za velmi příznivou a štěstí nosící.

Modrá - jak jsme již psali, indigově modrou nosily nejníže postavené ženy - takzvané nedotknutelené neboli šúdrání. Dodnes si příliš nenašla cestu do indických šatníků - mnohem oblíbenější jsou azurové a tyrkysové tóny.

Černá - se nepovažuje za příliš příznivou barvu, černá sárí pro běžné nošení jsou spíše módním výstřelkem posledních let. Hodně se ale nosí v Bengálsku, neb černou mají v oblibě uctívači bohyně Kálí a tantrici a do černého se často halí jak muži, tak ženy.